Když přemýšlíme nad tím, co se to vlastně kolem nás děje, bude potřeba si uvědomit, že to není jen kolem nás. Ono se to děje i v nás samotných!

Současný svět je totiž krizí našich starých postojů, návyků, vzorců a generačních přenosů. Je krizí překonaného systému i překonaného způsobu myšlení. Ať se nám to líbí nebo ne, vývoj lidstva si prostě pokračuje dál a nám nezbývá, než pokračovat spolu s ním.  Pravda, je to namáhavé. Hledáme tu lehkost, kterou bychom mohli žít a přitom žijeme tíhu. Chceme vpřed a zároveň upíráme pozornost vzad. Přemýšlíme nad tím, co jsme nestihli realizovat. A tak stojíme uprostřed.

Odpočívat, ale ne stát…

Je fajn si uprostřed této situace na chvíli odpočinout. Vydechnout si z emocí “všekrize”. Nenechme se ale přesvědčit, že nic nemá smysl, že svět je jen jedna velká nejistota. Zapomněli jsme totiž na jednu velkou jistotu. A tou jsme my sami. Z této jistoty vycházejme a tuto jistotu podporujme. Zbavme se postupně svých traumat, naučme se dobře komunikovat se sebou i s okolím. Pochopme strachy, které v sobě ukrýváme. Rozhodněme se, co chceme žít a tam směřujme.

Nestavme si všeobecné klišé, ale udělejme konkrétní kroky.

  1. Najděme ony skryté vzorce, které nás drží v minulosti.
  2. Odstraňme je.
  3. Změňme postoj k sobě a ke světu.
  4. Naučme se nově komunikovat (komunikační typy).
  5. Každý večer před spaním se těšme, že si nový den užijeme.

Celý život se potýkáme s různými návyky. Vytvořme si tedy jeden nový, užitečný 🙂

Takže nečumme a běžme 😉