Když se řekne zmatek, často nám naskočí dílna nebo garáž plná harampádí. Ale už si tak nějak neuvědomujeme, že úplně stejně si dokážeme zaplnit starým harampádím naši hlavu.
Proč máme v hlavě zmatek?
Protože jsme tam naházeli věci jen tak beze skladu.
Hlavu máme plnou informací, které leží neuklizené, neroztříděné.
Nevíme, kde co máme, zapomínáme jednu věc přes druhou.
Hlava se nám může rozskočit nebo těkáme sem a tam a pak utíkáme od přemýšlení.
Co pomáhá?
Je to trochu paradox, ale docela dobře pomáhá, když se vrhneme do úklidu doma, v garáži, na chalupě. A ten úklid dokončíme….! Uleví se nám a můžeme pokračovat s úklidem ve vlastní hlavě. Často dokonce úklid hlavy nastává samovolně při našem vnějším úklidu věcí… Teď je na to ten správný čas.
Jak na to?
V první řadě je potřeba udělat jasné rozhodnutí, že jdu uklízet a necouvnout před tím. Ještě než se pustíte do úklidu vyčleňte si na to dostatek času.
Je lepší úklid vzít pořádně a dokončit ho, než uklízet po malých částech mnoho a mnoho dní a týdnů. Uklízení po malých částech dává totiž našemu mozku signál a uvědomění, že úklid nikdy nekončí a v tomto pojetí to tak opravdu je. Naopak pokud si na úklid uděláme dostatek času, nastavíme se na proces, připravíme si třídící pytle a bedny, pak můžeme na konci úklidu pocítit štěstí a dobrý pocit z ukončeného úklidu. Vidíme volný prostor po harampádí, prožíváme uvolněný pocit z uvolněného prostoru kolem nás, chápeme, že jsme to nevzdali a že výsledek stojí za to.
Jde to i z hlavy ven
Nebojte se toho, že při řádném úklidu občas budete mít strach něco vyhodit, budete se bát dělat rozhodnutí co si nechat a co dát do popelnice … Na to, jak vybírat má krásnou radu Marie Kondo. Radí nejdřív všechny věci podle kategorie (např. všechno své oblečení) přinést na jednu hromadu. Následně každou věc vzít do ruky a odpovědět si na otázku “přináší mi tato věc opravdu radost”? Pokud ne, poděkuji této věci a dávám ji do pytle na vyřazení. Pokud mi radost přináší, poděkuji jí a dávám mezi věci, které se mnou i nadále zůstávají.
Cílem úklidu je se cítit dobře. Vidět zase prostor kolem sebe. Vytvářet si svůj domov podle svých potřeb. Utvářet si svůj domov, který se mnou souzní a kde se mi dobře žije. V radosti a pohodě. Můj domov mi má v první řadě pomáhat, dávat ochranu, umožnit regeneraci, dávat radost, být mým útočištěm i základnou ze které vycházím do světa.Stejně tak i má mysl. Má mysl by měla být mým pomocníkem. Ale mysl zaplněná “harampádím”, chaotická mysl mi nepomáhá, naopak.
Co se osvědčilo
- uklízet po kategoriích (oblečení, nádobí, knihy, nářadí) a neodbíhat od jednoho k druhému (to by vám udělalo zbytečně ještě větší zmatek v hlavě)
- začít osobními prostory jako je ložnice, společenskými jako je obývací pokoj a pak pokračovat pracovními prostory jako kuchyně nebo dílna, nakonec vzít pořádně i skladové prostory jako garáž, půdní prostory nebo sklep kam jste po roky uklízeli nepoužívané věci (a už se ani nikdy nepoužili)
- každý je zodpovědný za svůj prostor a za své věci (o tom, co mi přináší radost a co ne si musí rozhodnout její vlastník) – tedy já za své oblečení a za svou skříň, partner za své, děti za své
- je to spolupráce celé rodiny, i děti mají své osobní věci a svůj úložný prostor. I malé děti lze naučit proces, kdy si vezmou svou věc do ruky a odpoví si zda jim přináší ještě radost.
- rozlučte se se všemi neužitečnými věcmi, které vám nepřinášejí radost
Napsat komentář