Strach máme všichni, ale jen málokdo mu dokáže nepodlehnout
Jednou z nejpřirozenějších věcí, kterou dostáváme do vínku, je strach. Strach je tedy přirozený. Je to něco, s čím se rodíme. Nemusíme se tedy stydět, že máme strach. Nemusíme se nikomu za náš strach zodpovídat. A také bychom neměli od našich dětí vyžadovat, aby zakrývaly nebo potlačovaly svůj strach. Jediné, co máme požadovat po sobě i dětech, je učit se poznat svůj strach a nepodléhat mu.
Strach kráčí s námi již od počátku existence lidstva. Stejně tak dlouho se snaží lidé tento strach překonat. K čemu vlastně ten strach je, když nás v tolika věcech omezuje? Ale proč se ho daří zvládnout jen některým z nás? Proč tak podléháme našemu strachu? Proč nás stále pronásleduje ve všech možných formách a nemůžeme se z něho vymanit?
Řekli jsme si, že strach je přirozená součást našeho života. Nesnažme se tedy předstírat, že ho nemáme. Děti potřebují mít možnost říci, že mají strach. I dospělí potřebují mít možnost říci, že mají strach. Protože právě nemožnost svůj strach projevit, nemožnost si ho naplno přiznat, je paradoxně právě tím důvodem, proč mu podléháme. Proč tomu tak je, a co k tomu vede, bude obsahem tohoto kurzu.